Recenze majitelů o plemeni alabai

V tomto článku jsme shromáždili několik recenzí o psech plemene Alabai, kteří v různých časech přicházeli na poštu www.psí tajemství.en. Myslíme si, že to bude zajímavé především pro ty, kteří se chystají pořídit si štěně tohoto plemene.

Recenze č. 1. Alabai - nejlepší ochrana proti zlodějům

Přestěhovali jsme se z bytu do vlastního domu a při této příležitosti jsme se rozhodli splnit si dávný sen: pořídit si velkého psa. Předtím u nás žil pouze toy teriér. S výběrem nijak nespěchali, čekali, až si manžel udělá voliéru sám, přečetli si články o psech.

V soukromém sektoru, kde jsme se usadili, měli všichni sousedé křížence nebo různé pastevecké směsi. Okamžitě jsme tuto možnost odstřihli, protože i přes velké rozměry nebylo od psů příliš využití. Jejich hlavním účelem je štěkat na lidi procházející za plotem, a pokud někdo v noci vstoupil na dvůr, neměli psi smysl.

S takovou hlídkou naši sousedé kradli i slepice. Potřebovali jsme skutečného hlídače a rozhodli jsme se vzít Alabai. Samozřejmě takový pes hned po toy teriérovi - to byl ostrý kontrast. Ale měli jsme spoustu času, můj manžel je vysloužilý voják a hned se dal na výchovu psa. Pak přešel na učitelství, učil ho podle vlastní metody.

Potřeboval, aby pes neštěkal nadarmo, ale aby zadržel narušitele našich hranic. Naučil ho přesně chránit našich 10 akrů, to znamená, že projevuje agresi pouze vůči lidem, kteří se objevují na našich stránkách. Dáme-li já nebo můj manžel příkaz: „Náš!“, Reggie se okamžitě uklidní, ale dál sleduje chování cizích lidí se zastrašujícím pohledem zpod obočí.

Jako hlídač a hlídač je Alabai podle nás nejlepší plemeno. Je o něm už taková sláva, že se nikdo z místních ani nepokusí vylézt na náš dvůr. Důležitý bod, musíte naučit psa, aby nesbíral jídlo ze země, protože se stal případ, kdy jsme našli klobásu, která nám byla jasně přehozena přes plot, aby psa otrávila.

Irina, Krasnodar

Recenze č. 2 Alabai - trest pro milence

Koupil jsem holku středoasijského ovčáka od kolegy z práce, který měl psa. Kolegyně vždy tak chválila svého obránce a šikovnou holku, že jsem to chtěl taky. Sledovalo to praktické cíle: Už mě unavovalo, že každou letní sezónu byla naše zahrada přepadena, po které z úrody nezbylo nic.

Alici jsem koupila v září, myslela jsem, že do příštího roku ji prostě všechno naučíme, vyroste a bude nám hlídat daču. Brzy jsem si uvědomil, že jsem udělal velkou chybu. Náš byt je velký a prostorný, bydlím s matkou a dospívající dcerou. Jsem neustále v práci, matka s dcerou se ujaly výchovy Alice.

To, co z toho vzešlo, se nedá vyslovit. Alice rychle zvládla všechny základní povely, je chytrá, na psa až moc chytrá. Tyto příkazy provádí, jen když má náladu, zbytek času si dělá, co chce. O pár měsíců později se v našem bytě objevil velký neovladatelný pes, který nás odmítal poslouchat. Poslední kapkou mé trpělivosti bylo, když jsem přistihl psa, jak mi žere boty.

Když jsem je začal odnášet, Alice zavrčela a kousla mě. Hned se zrodila myšlenka dát to pryč, ale kdo si vezme dospělého, velkého, neovladatelného a agresivního psa. Musel jsem jít jinou cestou: přihlásit se s ní na školení. Výuku jsme procházeli individuálně, protože ještě nebyla zvyklá na společnost jiných psů, a snažili se je nejen kousat, ale i kousat.

Absolvoval jsem s ní několik školení, zaplatil jsem značnou částku, musím říct, že školení bylo pro Alici docela těžké. Určitě jsme dosáhli nějakého úspěchu, teď mě bez pochyby poslouchá, ale její přístup k ostatním členům rodiny zůstal mírně řečeno známý.

Stává se, že když nejsem doma, maminku nepustí z bytu, lehne si před domovní dveře a vrčí. Takže musíte psa zavřít na balkón. Obecně pro neprofesionály a pro ty, kteří žijí v bytě, je alabai těžkou zkouškou. Když se s tím chystáte začít, zvažte svou sílu: fyzickou i morální.

Elena, Novosibirsk

Recenze č. 3 Alabai je náš nejlepší přítel

O Alabai se píše mnoho dobrého i zlého, ale každý zdůrazňuje, že tento pes není do bytu, se složitým charakterem, vyžaduje přísnou výchovu. Pravděpodobně jsme narazili na atypický alabai, nebo jsme k němu jen našli správný klíč, ale pro naši rodinu se stal tím nejlepším přítelem.

Bydlíme v bytě, rozhodli jsme se pořídit si alabaje, protože jsme se s celou rodinou shodli na výběru plemene. Máme rádi největší psy, zpočátku jsme však uvažovali o bernardýnovi, ale ten je na nás příliš flegmatik a máme rádi aktivní životní styl.

Náš alabai není vůbec ten děsivý strašák, o kterém se vyprávějí děsivé příběhy. Praštěnec je plně socializovaný, cestuje s námi v autě, MHD (v náhubku), chodí s ostatními psy po psím parku, je však agresivní na neznámé psy. Místní pejskaři už ale mají rozvrh venčení svých miláčků a na procházky s námi chodí jen „ověření“ kamarádi.

V zimě vozí naše děti a jejich kamarády na podomácku vyrobených dvojsáňkách. S poslušností a podřízeností problémy nejsou, i když s ním samozřejmě hodně pracoval manžel, který je od dětství pejskař a sloužil v pohraničí v armádě spolu se psy. Možná je to tajemství naší idyly, ale náš Grand pro nás není ani tak zlý hlídač, jako spíše přítel.

Týmy "Fas!"a" Mimozemšťan!"Jeho manžel ho vůbec neučil, ale příkazu dokonale rozumí" Strážce!“, přičemž chrání nejen samostatnou věc, ale i byt, auto, děti. Samozřejmě, že víme, jaká je sláva Alabaie, pokud s ním někam jedeme, nasadili jsme mu náhubek, pro každý případ, abychom nevyvolali agresi mezi odpůrci velkých psů.

Arina, Moskva