Kotě jménem shurik. Rodinná historie
Shurik
Máminy kamarádky na vesnici mají strašně moc koček, chodí tam do práce, stříhá lidem vlasy a nechává si dělat nehty. A často mě brala s sebou. A jednou jsem tam potkal kotě jménem Shurik. Byli jsme přemluveni, abychom ho vzali. Maminka se hned nerozhodla, ale později napsala majitelce farmy, že jsme souhlasili s odběrem kočky.
Ale všechny kočky byly shromážděny a odvezeny na jiné místo, než si stihla přečíst SMS. O tři týdny později, když jsme se chystali adoptovat další kočku z útulku, nám volali a oznámili nám, že se kočička vrátila! Hubený, s klíštětem, žalostně mňoukající, zmrzačený, ale vrátil se!
Bez přemýšlení jsme naši sestru hodili do umělecké místnosti a sami jsme šli za kočkou, o dvě hodiny později jsme už byli zpátky ve městě. Klíště bylo vytažené už před naším příjezdem, viděli jsme, jak je na tom špatně, navlékli ho na postroj a šli domů.
Okamžitě jsme koupili odčervovač, domluvili se s veterinářem a dali kočku do karantény na terasu, protože doma žije další kočka (před pěti lety nám vlezla do domu, a tak tam zůstala). Druhý den jsme u kořene Shurikova ocasu našli hnijící ránu, která se ze všech stran přímo ovinula kolem ocasu.
Po pár dnech jsme šli k veterináři, předepsala nám vymytí rány chlorhyxidinem, vyčistila uši a dala anondin z ušních roztočů (nezapomeňte se podívat, jestli to váš mazlíček nemá!), ale řekla, že nebude povzbuzovat a možná, že ocas nelze zachránit.
Z koťátka Shurika vyrostl opravdový krasavec - rodinný oblíbenec
Asi měsíc jsme bojovali s ranou a kazem a bože, rána se zahojila! Pravda, došlo k pigmentaci a kůže a vlasy v místě rány zčernaly. Nakonec vše dobře dopadlo a veterinář řekl, že nyní lze kočku poslat na kastraci, což jsme udělali. A teď, už pár měsíců, žije kočka šťastným životem a pózuje na fotky, aniž by přestala vrnět.
Příběh napsala naše čtenářka - Marina Feygina
